Ludmila Hamplová: Kachnou proti infarktu!

16. 12. 2013 Autor článku: ---

Shodou náhod jsem se před časem stala lázeňským hostem, který byl vyslán svou zdravotní pojišťovnou, aby si upevnil zdraví a opět se stal aktivním plátcem pojistného. Netušila jsem však, jaká dobrodružství mě během jednoho měsíce léčby potkají a o co překvapivější bude srovnání českých lázní s těmi zahraničními, které jsem měla možnost navštívit. 


Tak například jídlo, jeden ze základů zdravého životního stylu a tedy i dobrého zdravotního stavu. Naivně jsem předpokládala, že k lázeňskému režimu patří odlehčená strava, která zvýší efekt celého léčebného pobytu a zlepší zdraví hostů. Přesně toto jsem znala ze zahraničí a těšila se na to, že si budu pochutnávat na čerstvých salátech, popíjet ovocné šťávy a užívat si místních specialit postavených na lokálních surovinách.

Jenže to byl hluboký omyl. Zatímco venkovní teploty atakovaly třicítku, léčila jsem se uprostřed parného léta, a dané lázně jsou mimo jiné vyhlášené léčbou pacientů, kteří bojují s civilizačními chorobami, zde se podávala česká klasika v podobě pečené kachny, knedlo-vepřo-zela či svíčkové v duchu nejlepší tradice podniku Restaurace a jídelny. Na můj skromný dotaz, zda to není poněkud v rozporu s léčebným plánem pacientů, kteří by právě tato jídla měla vynechat s ohledem na stav svých cév, mi bylo sděleno, že většinu platících lázeňských hostů tvoří postarší obyvatelé Německa, kteří právě českou kuchyni vyžadují, a je nutné se přizpůsobit jejich přání.

Abych nebyla nespravedlivá, i kousek té zeleniny či ovoce se našel. Co na tom, že vše bylo původem ze Španělska či Holandska, a tak poněkud bez chuti. Nakupovat alespoň nějakou zeleninu či ovoce českého původu bylo navzdory vrcholící sezóně nad síly managementu kuchyně. Jablka dokonce měla i originální nálepky garantující jejich zahraniční původ, tedy jako lázeňský host jsem měla jistotu, že nepojídám žádná česká pláňata. Navíc v případě ovoce platilo speciální nařízení, nesmělo se vynášet ven. Tedy jak mi poradila servírka, každý host si smí viditelně odnést pouze jedno jablko. Pokud touží po dvou a více, musí si je elegantně během snídaně či oběda ukrýt do kabelky a „nenápadně“ odnést.

Ovšem ani nabídka místních restauračních podniků nebyla o mnoho povzbudivější. Základem nabídky byla smažená jídla snad ve všech podobách, nechyběly ani jídelní lístky o tloušťce svazku Vojna a mír, které nabízely všechna myslitelná i nemyslitelná jídla bez ohledu na sezónnost surovin či původní kuchyni. Jistou světovost prokázala i restaurace se stylovým názvem Na Rybářské Baště usazená hned vedle několika rozlehlých rybníků. Specialitou šéfkuchaře tu byl smažený losos přelitý krevetovou omáčkou. Přiznám se, že jsem nenašla odvahu jej ochutnat.