Nezávislý magazín o marketingu v cestovním ruchu

  • Facebook
  • LinkedIn
  • RSS
zpět

Češi a Slováci neumí využít potenciál vojenské historie

Češi a Slováci neumí využít potenciál vojenské historie

6. 6. 2012 Autor článku: Redakce

Sdílet:

„Češi a Slováci ve využití vojenských památek v turistice zaspali dobu,“ konstatuje slovenský historik Martin Drobňák, předseda Klubu vojenské historie Beskydy. Jeho organizace se stará nejen o vojenské hroby, ale ve spolupráci se samosprávou rozjíždí projekty zaměřené na rozvoj cestovního ruchu na severovýchodním Slovensku spojené právě s vojenskou historií. V rozhovoru s Mistojakoznacka.cz se zamýšlí nad tím, jak by válečné památky mohly zvýšit turistickou atraktivitu slovenských i tuzemských lokalit a uvádí i zajímavé příklady ze světa a první vlaštovky, které se připravují na Slovensku. 

Využívat vojenské památky týkající se dvou světových válek pro rozvoj turistického ruchu se, zatím, v Česku moc nezkouší. Jedinou výjimkou jsou ve válce nikdy nevyužitá pohraniční opevnění. Jak je na tom Slovensko?


Jsme na tom stejně, možná hůř. Uvedu příklad. Severovýchodní Slovensko je z pohledu vojenské historie velmi zajímavý prostor. Je to jediné území současné Slovenské republiky, které zasáhly bitvy první i druhé světové války, ale využití této skutečnosti je z pohledu cestovního ruchu minimální. I v Česku známá Dukla dnes láká jenom zlomek turistů, než by mohla. Důvodů je víc. Někde vůbec pokulhává péče o tyhle památky, osobně si však myslím, že jsme trochu zaspali dobu. Dnešní turista chce nejen vidět, ale i vědět. Nestačí mu, že se u cesty nachází tank ze druhé světové války, musí tam být alespoň takový základ, jako je informační panel, proč se tam ten památník vůbec nachází. Chybí vyznačené naučné stezky a cyklotrasy zaměřené na válečné události. Teprve po vybudování této základní infrastruktury můžeme bitevní pole prezentovat jako hotový produkt.

 

V okolních státech je ale situace jiná. Máte zkušenost ze Slovinska, jak tam pečují o památky z válek a jejich turistický potenciál?

Nedávno jsem absolvoval cestu zaměřenou na obhlídku Sočské fronty, tedy bojiště z období první světové války na území dnešního Slovinska a Itálie. To, co jsem viděl hlavně ve Slovinsku, bylo velmi inspirativní. Zachované zákopové linie, vojenské hřbitovy, ale i památníky jsou masivně využívané v turistickém ruchu. Slovinci už několik let cíleně opravují a rekonstruují památky z první světové války často do podoby „outdoor museums“, tedy jakýchsi muzeí v přírodě. V podstatě postupně dochází k rekonstrukci zákopových linií, pozicí dělostřelectva a jiných objektů, které během války využívaly bojující armády.

Upravené jsou i vojenské hřbitovy z tohoto období a podobně jako u muzeí v přírodě ani tady nechybí informační panely, kde se turista může dozvědět informace o historii navštíveného místa. A co je nejpodstatnější, Sočská fronta je nabízená jako ucelený produkt cestovního ruchu. Turista má k dispozici velké množství informačních materiálů, mapy, letáky, knihy, upomínkové předměty...

Slovinci tak nejenže obnovili své vojensko-historické památky z první světové války, ale velmi šikovně je dokážou i prezentovat. Celý produkt pojmenovali „Cesta míru“ a jeho součástí jsou i vojenská muzea nejen ve městech, ale i v menších obcích. Turista si na základě nabídky vojenských památek koncentrovaných v povodí řeky Soči může vytvořit konkrétní program na vícedenní pobyt. Právě koncepce rozvoje vojenského cestovního ruchu je největším rozdílem mezi situací slovinskou a slovenskou. Zatímco na Slovensku vojenské dějiny neumíme „prodat“, Slovinci je nabízejí jako ucelený a konkrétní doplňkový produkt k tradiční turistice. I mimo hlavní turistickou sezónu je povodí řeky Soči plné hlavně rakouských a italských turistů.

 

A co další evropské státy? Předpokládám, že slušnou tradici v uchování památek na dvě největší války bude mít Francie.

Je to skutečně tak. Když zůstaneme u první světové války, tak právě na francouzském či belgickém území je mnoho hřbitovů a památníků. V zákopech probíhá archeologický výzkum a jeho výsledky jsou mediálně prezentované ve formě různých dokumentů, což znovu láká turisty k návštěvě vojensko-historické památky. Myslím si, že Francouzi a další národy západní Evropy nám mohou být příkladem především v elementární úctě, kterou projevují obětem válek. To je „filozofický“ základ, na němž bychom měli stavět svou starostlivost o vojenské památky a pak až je následně využívat v turistickém ruchu.


Jaký je vůbec turistický potenciál památek spojených se světovými válkami. Předpokládám, že přitažlivější bude spíš druhá než první světová válka.

Potenciál je obrovský. Vojenské dějiny a dějiny válek zvláště patří mezi nejpopulárnější část historie vůbec. Nakonec důkazem je i fakt, jak jsou oblíbené vojenské filmy na televizních obrazovkách. Ukazuje se, že je větší zájem o dějiny druhé světové války, což platí i pro Slovensko a Česko. Příklad ze Slovinska ale ukazuje, že i první světová válka může být lákadlem, když se podá v atraktivní a ucelené podobě.

Cestou pro Slovensko může být spojení památek z obou válek do jediného uceleného balíku s přesahem do Polska, či na východě Slovenska až na Ukrajinu. Domnívám se, že všechno záleží hlavně na tom, jak jsou památky pro návštěvníka prezentované. Když je zabezpečená adekvátní péče o vojensko-historické památky, která je doplněná třeba zajímavými akcemi, jako je například „living history“, tedy různé rekonstrukce bitev, může být pro návštěvníka atraktivní bez rozdílu první i druhá světová válka. Tady je však třeba podotknout, že produkty „živé historie“, jako jsou ukázky bojů, jsou jen doplňkem, který může k propagaci takovým míst pomoci. Na severovýchodním Slovensku je teď pro nás ale základem obnovit vojensko-historické památky, propojit je turistickými trasami a hlavně zabezpečit pravidelnou péči o ně.


Máte už nějaké konkrétní projekty?

V první řadě si musíme určit priority. To znamená vytipovat, které památky chceme obnovit a jak by měly po obnově vypadat. Z konkrétní činnosti vzpomenu záchranu vojenských hřbitovů z první světové války, kterou dělají dobrovolníci už ve více obcích na východním Slovensku. Tyto lokality se stávají praktickými ukázkami vojenské pietní architektury a ve více obcích jsme už zaznamenali nárůst počtu turistů v souvislosti s návštěvou těchto hřbitovů.

Jedním z realizovaných projektů je naučný chodník nad obcí Výrava u Medzilaborců, kde jsme nejen opravili vojenské hřbitovy, ale pracujeme i na založení malého vojenského muzea přímo v obci a na rekonstrukci původního zákopového systému na hřebenech okolních hor. Turista tak dostane nabídku celodenního putování po zrekonstruovaných objektech vojenských dějin regionu.

Podobně pak třeba v okrese Bardejov rekonstruujeme několik vojenských hřbitovů z první světové války. Všechny práce jsou vykonávané na základě historických podkladů. Postupně jsme takto obnovili vojenský hřbitov ve Stebníku a stále ještě pracujeme na vojenských hřbitovech v Becherove a Chmeľovej. Do budoucna bychom rádi přistoupili k vyznačení cyklotrasy po těchto vojenských hřbitovech. Každý vojenský hřbitov je zrekonstruovaný do své historické podoby a na každém návštěvník najde informační tabuli. Do trasy zařadíme i další památky z doby první světové války. Vznikne tak další zajímavý vojensko-historický turistický produkt.

 

Co si od projektů tohoto typu slibujete?

Naším hlavním cílem je postupně vytvořit „mapu“ zrekonstruovaných vojenských lokalit, která turistovi nabídne vícedenní plnohodnotný program. Doufám, že právě návštěvníci z České republiky mohou tvořit významnou část budoucí „klientely“ tohoto produktu. V regionu východního Slovenska totiž během první světové války bojovalo mnoho českých pluků a současně je tato oblast pevně spojená s českými vojenskými dějinami i během druhé světové války. Chceme tak samozřejmě využít zájem Čechů o vlastní historii a vojenské dějiny obzvlášť. Stejně tak i v případě Maďarů, Rakušanů, Němců či Poláků.

Na první signální mě samozřejmě napadne prvorepublikový pevnostní systém, který jsme už zmínili. Stejně tak zajímavé jsou ale i velké pevnosti z 18. a 19. století. Pokud se vrátíme k první světové válce, tak na území České republiky jsou vojenské, takzvané lazaretní hřbitovy, které vznikly během války v zázemí. Vojenskou historii ale umíte využít i velmi atraktivním způsobem. Příkladem jsou ukázky bojů z období napoleonských válek ve Slavkově u Brna. Tyto akce jsou velmi dobře známé i za hranicemi Česka a dobře je znají i nadšenci vojenské historie na Slovensku.

 

 

Martin Drobňák (1985), historik působící na katedře historie Univerzity Pavla Jozefa Šafaříka
v Košicích. Současně je předsedou Klubu vojenské historie Beskydy, který aktivně pracuje na záchraně vojenských hřbitovů z první světové války, archivním výzkumu a propagaci tohoto dějinného období. Ve spolupráci se samosprávou realizuje vícero projektů zaměřených na rozvoj cestovního ruchu na severovýchodním Slovensku.

 

 

6. 6. 2012 Autor článku: Redakce

Tísk článku

Komentáře

Přidat nový příspěvek