Nezávislý magazín o marketingu v cestovním ruchu

  • Facebook
  • LinkedIn
  • RSS
zpět

I v propagaci přírodních památek je důležitý příběh

I v propagaci přírodních památek je důležitý příběh

20. 2. 2013 Autor článku: Redakce

Sdílet:

Přírodní památky, pokud nejde zrovna o Niagarské vodopády, mají při využití v cestovním ruchu oproti kulturním památkám složitější situaci. Jejich turistický potenciál totiž záleží spíš na ostatních faktorech než na atraktivitě památky samotné.

Tuzemské přírodní památky zahrnují hlavně Národní parky, Chráněné krajinné oblasti, Národní přírodní rezervace, Přírodní rezervace, Národní přírodní památky a Přírodní památky. Například Národních přírodních památek eviduje Ministerstvo životního prostředí přes sto, Přírodních památek je dokonce přes tisíc. Přírodních rezervací je u nás vyhlášeno na sedm stovek a Národních přírodních rezervací je více než sto. Už jenom tento výčet dává tušit, že turistický potenciál našeho přírodního dědictví je sice velmi rozsáhlý, ale zároveň je jasné, že drtivá většina takovýchto památek má jen naprosto mizivou šanci mít jakýkoli turistický potenciál. A právě odhadnout turistický potenciál dané přírodní památky je to naprosto nejdůležitější. Přirozeně přitom ale nejde o nic složitého. Stačí provést jednoduchou analýzu vycházející z unikátnosti dané památky, konkurence v nejbližším okolí a samozřejmě toho, jaký zájem přírodní památka vyvolává v současnosti. Jde ovšem jen o naprostý základ. Jak jsme naznačili v úvodu, paradoxně nejde o to nejdůležitější.

 

Součást balíku

Unikátní přírodní památky, jako už zmíněné Niagarské vodopády, u nás třeba propast Macocha, se prodávají samy. U těch ostatních rozhodují mnohé další faktory. Jde hlavně o napojení přírodní památky na turistickou infrastrukturu. Špatná infrastruktura může pohřbít unikátní přírodní výtvor, naopak dobrá infrastruktura může turisticky zatraktivnit i místo, které jinak není až tak výjimečné. Infrastrukturou v tomto směru rozumíme hlavně spojení. Předmětem masové turistiky se těžko stane jeskyně, ke které je třeba od silnice dojít pěšky pět kilometrů. Naopak se určitě velkému zájmu může těšit skála, ke které se dá dostat příjemně lanovkou a pak upravenou stezkou. Nejde však jen o dosažitelnost památky samotné. Jde i o základní turistickou infrastrukturu, jako jsou ubytovací a restaurační kapacity, infocentra a dobře značené trasy.

U přírodních památek obzvlášť je důležité, jestli je možné propojit je i s dalšími produkty turistického ruchu. Na první signální se pochopitelně nabízí venkovská turistika nebo agroturistika. Podobně třeba poutní turistika, turistika zdravotní a sportovní. Vhodné spojení může vytvářet neuvěřitelné synergické efekty. Díky nedaleké a snadno dosažitelné přírodní památce může agrofarma získávat více návštěvníků, stejně jako lázně. Návštěva přírodní památky se může stát součástí turistického balíčku a naopak. Návštěvníci, kteří mají v plánu navštívit jeskyni, skálu, propast, mokřad či třeba několikasetletý rybník, se díky vhodné propojenosti mohou stát zároveň návštěvníky nedalekého wellness či biofarmy.

 

Neztratit ráz

Přírodní památky u nás většinou nemají jiný než regionální význam. Většina z nich nemá takový potenciál, aby přitáhly návštěvníky z oblastí vzdálenější než dvě až tři hodiny jízdy autem, tedy pokud je nenalákají již zmíněné synergické efekty. Každopádně to nemusí být až takový problém. Právě naopak. Při péči a propagaci přírodních památek lze velmi dobře využívat potenciálu občanské společnosti, tedy místních lidí, jejichž aktivity související s památkou mohou velmi zlevnit a zároveň zefektivnit její turistický potenciál. Vždyť komu jinému by měla ležet na srdci propagace a ochrana místní přírodní památky víc než místním obyvatelům?

Navíc, spolupráce s místními aktivitami a aktivisty může potenciál památky proměnit ve finanční efektivity právě pro místní obyvatele. Je velkou chybou, že mnozí regionální destinační manažeři při plánování rozvoje turistického potenciálu svých oblastí podobně občanské aktivity dostatečně nevyužívají, stejně jako nevyužívají zmíněných synergických efektů. Vždyť zrovna u přírodních památek lokálního charakteru se dá vytvořit dokonalé spojení třeba s lokálními regionálními produkty, tradicemi a slavnostmi a mnohými dalšími produkty venkovské turistiky. Už zmínění místní aktivisté v tom všem hrají důležitou roli.

Další věc, s níž mohou pomoci, je jedna z nejdůležitějších záležitostí v propagaci přírodní památky, a to je vytvoření a šíření příběhu. To, že je nějaký kopec krásný, je informace, která na něj turisty nenažene. V případě, že není nejvyšší, nejtlustší či třeba nejzelenější, je velmi důležité dát mu příběh, který jej ozvláštní. Na první signální se nabízí historické události, které se v místě či jejím okolí odehrály. Pro poutní turistiku je samozřejmě důležité, zda má daná přírodní památka i příběh spojení s duchovností, v našem případě pochopitelně křesťanskou. Jen pro inspiraci uveďme příklady úspěšných příběhů: Petrovy kameny spojené s čarodějnicemi a čarodějnickými procesy, studánka svaté Zdislavy u Lemberka, která má údajně léčivou vodu, či poutní místo Mariahilf ve Zlatých Horách, spojené se zázračnými uzdraveními.

I když je to možná zbytečné, dovolíme si k tématu přírodních památek ještě jednu důležitou poznámku, a to je udržení rázu. Stejně jako je nepřijatelné zbudovat v areálu renesančního zámku restauraci McDonald, je důležité i při budování turistické infrastruktury spojené s přírodní památkou myslet na kontext památky samotné. Poutní místo či významná krasová jeskyně si zaslouží zachování decentního okolí, stejně jako by restaurace a ubytovací kapacity spojené s takovými místy neměly zářit blyštivými neony a nevkusem. Podobné situace mohou časem mnohé turisty odradit.

20. 2. 2013 Autor článku: Redakce

Tísk článku

Komentáře

Přidat nový příspěvek