Nezávislý magazín o marketingu v cestovním ruchu

  • Facebook
  • LinkedIn
  • RSS
zpět

Ludmila Hamplová: Kachnou proti infarktu!

16. 12. 2013 Ludmila Hamplová

Sdílet:

Shodou náhod jsem se před časem stala lázeňským hostem, který byl vyslán svou zdravotní pojišťovnou, aby si upevnil zdraví a opět se stal aktivním plátcem pojistného. Netušila jsem však, jaká dobrodružství mě během jednoho měsíce léčby potkají a o co překvapivější bude srovnání českých lázní s těmi zahraničními, které jsem měla možnost navštívit. 

Tak například jídlo, jeden ze základů zdravého životního stylu a tedy i dobrého zdravotního stavu. Naivně jsem předpokládala, že k lázeňskému režimu patří odlehčená strava, která zvýší efekt celého léčebného pobytu a zlepší zdraví hostů. Přesně toto jsem znala ze zahraničí a těšila se na to, že si budu pochutnávat na čerstvých salátech, popíjet ovocné šťávy a užívat si místních specialit postavených na lokálních surovinách.

Jenže to byl hluboký omyl. Zatímco venkovní teploty atakovaly třicítku, léčila jsem se uprostřed parného léta, a dané lázně jsou mimo jiné vyhlášené léčbou pacientů, kteří bojují s civilizačními chorobami, zde se podávala česká klasika v podobě pečené kachny, knedlo-vepřo-zela či svíčkové v duchu nejlepší tradice podniku Restaurace a jídelny. Na můj skromný dotaz, zda to není poněkud v rozporu s léčebným plánem pacientů, kteří by právě tato jídla měla vynechat s ohledem na stav svých cév, mi bylo sděleno, že většinu platících lázeňských hostů tvoří postarší obyvatelé Německa, kteří právě českou kuchyni vyžadují, a je nutné se přizpůsobit jejich přání.

Abych nebyla nespravedlivá, i kousek té zeleniny či ovoce se našel. Co na tom, že vše bylo původem ze Španělska či Holandska, a tak poněkud bez chuti. Nakupovat alespoň nějakou zeleninu či ovoce českého původu bylo navzdory vrcholící sezóně nad síly managementu kuchyně. Jablka dokonce měla i originální nálepky garantující jejich zahraniční původ, tedy jako lázeňský host jsem měla jistotu, že nepojídám žádná česká pláňata. Navíc v případě ovoce platilo speciální nařízení, nesmělo se vynášet ven. Tedy jak mi poradila servírka, každý host si smí viditelně odnést pouze jedno jablko. Pokud touží po dvou a více, musí si je elegantně během snídaně či oběda ukrýt do kabelky a „nenápadně“ odnést.

Ovšem ani nabídka místních restauračních podniků nebyla o mnoho povzbudivější. Základem nabídky byla smažená jídla snad ve všech podobách, nechyběly ani jídelní lístky o tloušťce svazku Vojna a mír, které nabízely všechna myslitelná i nemyslitelná jídla bez ohledu na sezónnost surovin či původní kuchyni. Jistou světovost prokázala i restaurace se stylovým názvem Na Rybářské Baště usazená hned vedle několika rozlehlých rybníků. Specialitou šéfkuchaře tu byl smažený losos přelitý krevetovou omáčkou. Přiznám se, že jsem nenašla odvahu jej ochutnat.

 

16. 12. 2013 Ludmila Hamplová

Tísk článku

Komentáře

Přidat nový příspěvek