Nezávislý magazín o marketingu v cestovním ruchu

  • Facebook
  • LinkedIn
  • RSS
zpět

Na každé koruně investované do filmu vydělá stát 18 haléřů

Na každé koruně investované do filmu vydělá stát 18 haléřů

15. 12. 2011 Autor článku: Redakce

Sdílet:

Ludmila Claussová je šéfkou Czech Film Commission. Její kancelář k nám láká zahraniční filmové producenty, ti tu utrácejí miliony a navíc propagují atraktivní destinace v Česku.

Czech Film Commission je pro širší veřejnost poněkud tajemná instituce. K čemu vlastně slouží?

Filmové komise jsou po celém světě. Mohou být na národní úrovni, ale mají je i nejrůznější regiony, nebo dokonce města. Například ve Francii existuje přes 40 regionálních kanceláří. První „film commission“ se zakládaly již před sedmdesáti lety ve Spojených státech. Už tenkrát byl totiž film velmi dobrý byznys. Záměrem bylo, aby pověření filmoví komisaři přitahovali filmaře na natáčení do svého regionu a zároveň jim přitom poskytovali informace, servis a usnadňovali jim natáčení tak, aby se zase vrátili. Doslova za pár dní se totiž při natáčení může utratit velký balík peněz, lze zaměstnat stovky místních pracovních sil a každý prozíravý politik touží po tom, aby se tak stalo v jeho státě, regionu nebo městě. Takže zjednodušeně v jedné větě: Posláním filmových komisí je propagovat svou oblast a lákat do ní producenty.

Česko - fimová destinace

Na co lákáte producenty vy?

My máme, dá se říct, velmi hodnotné zboží. Prodáváme zemi s filmovou tradicí a zkušeností, s infrastrukturou, která je tu desítky let a s lidmi z oboru, kteří jsou zkušení a profesionální. Vždyť tu máme všechna možná filmová řemesla a služby. Navíc tu jsou zajímavé a velmi různorodé lokace, což je pro filmaře úžasné, protože na malé ploše najdou přírodu mnoha typů nebo architekturu zahrnující posledních tisíc let lidského stavitelství. A k tomu si připočtěte výborné filmové štáby. Ty jsou naší obrovskou devizou. Máme kreativní a flexibilní profíky zvyklé pracovat s nejlepšími režiséry světa.

My samozřejmě nejenom aktivně lákáme producenty k nám, ale sloužíme jim i jako infokancelář. Kontaktují nás s projekty, pro něž hledají nejvhodnější natáčecí destinaci. Musíme jim poskytnout informace o lokacích, finančních nákladech, které je tu čekají, a propojit je s místními partnery. Oni třeba hledají nějaké konkrétní prostředí, ve kterém chtějí točit, a my se snažíme jim ho u nás najít, ukázat jim, že to, co hledají, tu najdou.

Vy fungujete od roku 2004. V devadesátých letech k nám ale chodili zahraniční producenti úplně sami.

Tady je třeba vyzdvihnout obrovskou aktivitu českých producentů, kteří sami hledali zahraniční partnery a byli schopni je přitáhnout. Z počátku nám pomáhaly poměrně nízké náklady a neokoukanost destinace jménem Česko. Hlavně od druhé poloviny 90. letech minulého století až zhruba do let 2003–2004 si u nás zahraniční produkce podávaly dveře. Tenkrát byla Česká republika určitě mezi pěti nejvyhledávanějšími filmovými destinacemi na světě. Bohužel ale, když něco funguje, vláda si toho nevšímá a reformy se dělají, až když je to skoro ztracené.

Co se stalo, že zahraniční filmaři o Českou republiku ztratili zájem?

Řada zemí okolo nás si všimla potenciálu filmového průmyslu. Film je globální byznys, jenž může snadno migrovat, bez potřeby výstavby nějakých továren a přítomnosti stovek dělníků. Proto se různé vlády chopily příležitosti a zavedly finanční pobídky. Třeba Maďarsko v roce 2004 a v závěsu za ním další země. A filmový producent je výrobce jako každý jiný. Hlídá si náklady. A když je bude mít někde výrazně nižší, tak se tam přestěhuje. Chce prostě ušetřit. Z počátku se nám konkurence nemohla rovnat kvalitou a škálou služeb, ale finančními výhodami nás přebili. Navíc v souvislosti s tím přišli například do Maďarska investoři, kteří investovali do výstavby nových studií. Dnes jsme v situaci, kdy máme už pobídky také, ale Maďarsko se nám mezitím vyrovnalo v infrastruktuře, lidé se tam vyučili filmovým profesím a filmových ateliérů mají stejné množství, ne-li víc než my. Různé formy filmových pobídek má rovněž přes čtyřicet států USA, existují v Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandu. Řadě amerických produkcí se vyplácí zůstávat točit doma nebo v sousední Kanadě.

Máme alespoň ještě nějakou konkurenční výhodu?

Určitě. Pořád táhneme filmy, které potřebují hodně práce. Filmy, které jsou výpravné, hlavně historické, a potřebují stavby dekorací a spoustu rekvizit náročných na složitou odbornou výrobu. Kdyby takové věci vyráběli v USA nebo v Anglii, bude to mnohonásobně dražší. A v Maďarsku to v takové kvalitě a ve velkém nedokážou. Třeba díky tomu se tu loni a předloni točilo přes deset dílů historického seriálu Borgiové. V barrandovských ateliérech se třeba postavila Sixtinská kaple. To je to, čím pořád vyčníváme – zlaté a kreativní české ručičky. Když chce producent mít na plátně 100% kvalitu za rozumnou cenu, jde do Česka.

Finanční pobídky po česku

Jak se osvědčily naše finanční pobídky pro filmaře?

Bohužel je to takové typicky české polovičaté řešení. Vláda stanovila velmi nízký limit, takže ve spoustě případů se do něho produkce vůbec nemohou vejít. Těch 300 miliónů za rok se navíc v podstatě mezi projekty rozdělí v lednu a po zbytek roku není s čím obchodovat. Systém funguje na principu vratky, tedy tak, že se pobídka vyplácí zpětně, až když projekt skončí, a doloží se náklady. Zpět se vrací dvacet procent prostředků vynaložených v Česku. Ale aby Ministerstvo kultury vědělo, kolik bude na konci roku vyplácet, musí se všichni nejprve předběžně přihlásit a nechat si tzv. alokovat prostředky. A kdo to neudělá v lednu, nemá v podstatě už šanci. To samozřejmě způsobuje, že se pro jistotu přihlásí i projekty, které nejsou zcela jisté. V září pak producent zjistí, že musí natáčení o rok posunout a peníze propadnou a není už téměř šance využít je na jiné projekty. Je to nedokonalý systém a my si kvůli tomu zase musíme vyslechnout nesmyslné argumenty, proč chceme na pobídky víc peněz, když jsme přitom neutratili všechno.

Jaký by byl ideální objem prostředků?

Někteří úředníci mají představu, že když nám nedají limit, prohýříme miliardy. To je nesmysl. Celý Hollywood u nás nikdy natáčet nebude a náš filmový průmysl má nějaké omezené kapacity... Je ale potřeba si uvědomit, že peníze investované do pobídek se nám zase vrátí. Uvědomte si, že my např. vyplatíme 500 miliónů, ale to je za to, že tu někdo proinvestuje nejméně dva a půl miliardy korun. Ministerstvo kultury si minulý rok dělalo analýzu proběhlých projektů. Vybrali čtyři různé, aby postihli celou strukturu rozpočtů: jeden americký velkofilm, český film, evropský seriál a indický film. Analýza ukázala, že každá koruna pobídky přinesla zpět do státního rozpočtu korunu
a osmnáct haléřů. A to se týká jen přímých výdajů spojených s výrobou filmu, nejsou zahrnuty sekundární přínosy v oblasti např. cestovního ruchu. Kolik peněz vydaných ze státního rozpočtu se zase vrátí zpět a ještě s osmnáctiprocentním výnosem?

Jak dostat tuzemské destinace do filmu

Tím už narážíte na naše druhé téma. A to jak propagovat tuzemské destinace ve filmech.

Tohle je něco, co se teprve teď rozjíždí. Podstatné je, aby měl CzechTourism, případně destinační agentury, strategii, jak budou v této oblasti postupovat a co vlastně chtějí. My jim pak můžeme pomoci vytipovat filmy nebo seriály, které k nám přichází a mohly by být pro ně zajímavé. Pak je ale na nich, aby se na ty projekty podívali a zhodnotili si, jaký mají potenciál pro marketing. Pokud řeknou, že ano, je třeba mluvit s producenty a začít s tím ještě před natáčením. Propagace se totiž dá dělat nejenom tak, že kus města se objeví v záběru snímku, ale můžete dělat PR během natáčení, třeba dostávat do médií rozhovory s hvězdami, jak se jim v místě líbí, hlavní hvězda třeba může říct, že se do kraje tak zamilovala, že tam příští rok pojede na dovolenou. Možností je skutečně mnoho. Reklama se dá dělat kolem distribuce, může se soutěžit o zájezd na místo natáčení, dá se to propojit třeba s produkty z regionu.

Například k filmu Da Vinciho kód vznikla webová stránka – mikrosite – umístěná na stránkách filmu i měst, kde se natáčelo, a ukazovala, jak se dostat do míst, kde se děj odehrával, a jaká je jejich historie. Prostě všechno proto, aby člověk dostal chuť zajet se tam podívat.

Zvlášť když ve filmu hraje nějaká opravdová hvězda, je potřeba neustále masírovat světová média zprávami, že tu je. A třeba i fotkami dokumentovat, jak se prochází po našem krásném městě. Dávat třeba videa z natáčení na Youtube.com a oslovit i cestovky, které se orientují na cesty za filmy. Možností je milión, jen je třeba být kreativní.

Spolupráci s producenty je třeba vnímat jako výměnný obchod, jenž má být smysluplný pro obě strany. Producent sám od sebe neprahne po propagaci destinace, on řeší výrobu filmu. Region, který chce film využít pro svůj marketing, musí také být schopný něco nabídnout producentovi. Třeba zlevněné ubytování, dopravu, lokace bez poplatků a další stimuly, které nemusí zas až tolik stát, ale pro producenta mohou znamenat finanční úsporu nebo značné usnadnění logistiky natáčení.

Jak to bude fungovat prakticky?

My na tohle sami samozřejmě kapacitu nemáme. Jsme v Czech Film Commission všehovšudy dva zaměstnanci. Spolupracujeme se silným partnerem, agenturou CzechTourism, a zkoušíme rozjíždět síť spolupracovníků, jakýchsi malých „filmových kanceláří“ v regionech, jež se propojení filmu
a marketingu destinace chtějí věnovat. Stačí pro začátek, když tam bude osoba, která bude kontaktním člověkem pro filmaře. Už máme takovou iniciativu rozjednanou v Ostravě a oslovila nás i Destinační agentura Východní Čechy a Centrála cestovního ruchu – Jižní Morava. Prakticky si to představuji tak, že budeme mít rozjednaný slibný projekt, jemuž by se mohly hodit lokace
v Ostravě. Tak se spojím s ostravskou filmovou kanceláří a požádám ji o spolupráci. Prostě potřebujeme mít v regionech lidi, za kterými můžeme filmaře posílat a víme, že je o ně dobře postaráno.

Pomůže CzechTourism?

Už jste několikrát zmínila spolupráci s CzechTourismem.

Naše spolupráce se dostala do velmi dobré a profesionální roviny. CzechTourism se začal problematice podrobně věnovat. Plánuje například vydat publikaci o možnostech propojení filmu a marketingu destinace zaměřenou právě na odbornou veřejnost. Chceme také společně vydat tzv. Location Guide, knihu lokací, kterou budeme rozdávat producentům na festivalech, aby věděli, jaké lokace jsou v Česku k nalezení. CzechTourism je připraven podporovat i lokační skautingy, které naše kancelář často organizuje. Tedy když už k nám přijedou producenti s konkrétním projektem na „obhlídky lokací“, potřebujeme prostředky na to, abychom je mohli provést nejen po Praze, ale vzít je i do regionů a ukázat jim toho tolik, že pak nebudou chtít točit jinde než v Česku. I proto potřebujeme spojky v regionech, jež své teritorium dobře znají a budou vědět, co producentům ukázat, aby se jejich představy naplnily.

Marketingová spolupráce s filmem je vždycky sázka na nejistotu. Může to být obrovský úspěch, stejně jako vyhozené peníze a energie bez výsledku.

Nikdy samozřejmě nevíte, jak úspěšný film může být. Je třeba to brát tak, že film přichází, nepotřebuje nás, ale my bychom se s ním mohli za určitých podmínek propojit a využít ho. Ale ne ho naprosto ovlivnit tak, jak potřebujeme. To by šlo možná s Bollywoodem.

Jak to?

Z mé zkušenosti je Indům ve většině případů vlastně jedno, kde budou natáčet. Pokud se chceme vrhnout na indický trh a propagovat destinaci pomocí Bollywoodu, je tu prostor veliký. Když bychom například poskytli letenky a ubytování zdarma, můžeme ovlivnit výběr lokací. Dějová kostra bollywoodských filmů je většinou velmi jednoduchá: někdo se zamilovává do někoho, nemůžou se k sobě dostat, ale nakonec se jim to podaří a hodně se u toho zpívá a tancuje. Lokace to vše jen podkreslují. Ale samozřejmě že se v Indii dobře prodávají filmy s exotickými lokacemi. Což například Česko pro Indy rozhodně je.

Bollywood má skutečně potenciál, ale musíte vědět, do čeho jít a umět odhadnout potenciál filmu. Ve spolupráci s indickou kanceláří agentury CzechTourism jsme v Bollywoodu letos prezentovali možnosti natáčení v Česku a spojili se s těmi největšími studii v Bombaji. Dali jsme jim otevřenou nabídku, že kdykoli budou mít něco v raném stadiu a budou mít zájem, pozveme je na skauting lokací do Česka. Tak uvidíme.


Ludmila ClaussováLudmila Claussová. Pracuje jako vedoucí kanceláře Czech Film Commission od jejího založení
v roce 2004. Kancelář propaguje ČR jako atraktivní filmovou destinaci v zahraničí a podává informační servis filmovým a televizním producentům, kteří si vybírají vhodná místa k natáčení svých projektů. Je členkou světové organizace Association Film Commissioners International (AFCI) a European Film Commission Network (EUFCN). Více informací najdete na www.filmcommission.cz, www.filmcenter.cz, www.filmovakomora.cz.

 

FOTO: Fotolia, archiv Ludmily Claussové

15. 12. 2011 Autor článku: Redakce

Tísk článku

Komentáře

Přidat nový příspěvek