Nezávislý magazín o marketingu v cestovním ruchu

  • Facebook
  • LinkedIn
  • RSS
zpět

Petr Bakalář: Kam se sebou?

5. 12. 2013 Autor článku: Petr Bakalář

Sdílet:

Cestovní kanceláře se předhánějí s nabídkami barevných katalogů, ve kterých nám nabízejí zájezdy doslova kamkoli na Zemi a není možná tak daleko doba, kdy se pro ty movitější z nás otevře i možnost letů do vesmíru.

Jednou věcí jsou otázky kam, kdy, s kým a zdali na to máme peníze, druhou pak proč vlastně? Té se však věnuje minimální pozornost, automaticky se předpokládá, že víme, co je pro nás dobré, a pokud náhodou ne, fotografie palem ostře se rýsujících proti modré obloze a pláží s bílým pískem nás dlouho chladnými nenechají.

V praxi to však tak jednoduché nebývá, až příliš často se na vysněných destinacích po krátké době (někdy stačí i minuty) ocitáme v situaci zoufalého Dona Juana, který s hrůzou zjišťuje, že ani tato žena, přestože byla tak žádoucí, mu uspokojení nepřinesla, a on je odsouzen hledat dál.

 

 

Terapeutická cestovní kancelář

Protože bohužel zatím neexistuje žádná psychoterapeutická cestovní kancelář, která by nám na základě psychologického rozboru naší osobnosti doporučila místa, o kterých by nás jinak ani nenapadlo uvažovat, ale jež by měla potenciál pomoci nám vyřešit naše trápení, ocitáme se v tomto problému sami.

 

Otázka

Kdybyste byli zaměstnancem takovéto kanceláře, kam byste poslali: a) nešťastně zamilovaného?, b) člověka, který prochází krizí středního věku?, c) člověka, kterému někdo blízký zemřel?

 

 

 

Případ Ratibořice

Místa, která známe z literatury, nebo dokonce ze své minulosti, mají zvláštní přitažlivost a mohou se stát legitimním cílem cest a výletů, nicméně bychom měli být připraveni na to, že se setkáme s něčím jiným, než očekáváme.

Tak např. když malíř a obdivovatel díla Boženy Němcové Václav Špála (1885–1946) zajel do Babiččina údolí, aby se mohl více spojit s duchem díla, které právě ilustroval, spokojen rozhodně nebyl: „Není dobře chodit v místa, kde vzniklo nějaké umělecké dílo, poněvadž vše zde bylo pouze záminkou ducha, který dílo tvořil, a skutečnost se zdá prázdná a němá. Němcová Babičku vysnila, když v krutých dnech života myslila na své mládí.

 

Ovšem nejenom Špála, ale i samotná Němcová byla rozčarována, když Ratibořice v roce 1843 jako třiadvacetiletá navštívila a ukazovala svým dětem známé kouty zámečku a parku a místa, kam je babička vodívala.

Její romantická touha byla zklamána – nenašla bezstarostných, slunných dní svého dětství a nikdy poté již Ratibořice nenavštívila.

 

Otázka

Které místo, jež znáte z literatury nebo filmu jste navštívili (event. máte chuť navštívit) a jak to dopadlo?

 

Osudová země

Že ne vše musí vždy skončit špatně, ukazuje na svém životě Flaubert. Když stál 14. září 1833 na břehu Seiny a sledoval proplouvající loď, která se vracela z Alexandrie a vezla obrovský obelisk, jenž měl zdobit Place de la Concord, zatoužil se podívat do Orientu – přál si jezdit na velbloudu, vidět modré moře, čistou oblohu, stříbrný písek a přijít o panictví v harému se ženou snědé pleti. Nejenom že si to přál, ale Orient se mu stal obsesí.

Když mu bylo dvacet čtyři a konečně získal peníze na cestu,  vypravil se do země zaslíbené.

Po počátečním šoku (randál, špína, přelidněnost), kdy měl chuť okamžitě odjet, se mu tato nová kultura zalíbila a začal se v ní cítit jako doma. Zvláště oceňoval ochotu přijímat dualitu lidské existence. Totiž fakt, že oproti pokrytecké a konvencemi svázané francouzské společnosti, se zde mísilo nejvyšší s nejnižším. Sedmiletý chlapec na ulici Káhiry na něj volal: „Přeju vám veškerý úspěch a blahobyt, a hlavně dlouhého čuráka!“ Ale i od osob nejvybranějšího vzdělání často slyšel obscénní výrazy, kterým by se francouzská prostitutka dozajista vyhnula.

I když již nikdy více potom Egypt nenavštívil, cesta v něm zanechala hlubokou stopu a v posledních týdnech jeho života ho posedla touha spatřit palmu a uslyšet čápa, jak klepe zobákem na vrchol minaretu.

 

 

Otázka


Máte podobně osudovou zemi nebo místo?

 

 

(Doporučená četba: A. Botton: Umění cestovat)

 

5. 12. 2013 Autor článku: Petr Bakalář

Tísk článku

Komentáře

Přidat nový příspěvek