Nezávislý magazín o marketingu v cestovním ruchu

  • Facebook
  • LinkedIn
  • RSS
zpět

Propagace Památníku Terezín má své mantinely

Propagace Památníku Terezín má své mantinely

31. 5. 2013 Autor článku: Redakce

Sdílet:

Temná turistika je moderní pojem zahrnující mimo jiné i stále živé památky spojené s tragickými událostmi jako je druhá světová válka a holokaust. Jak spojení své památky a pojmu turistika chápou v Památníku Terezín a jak se vůbec propaguje památka spojená s utrpením a závažným morálním poselstvím? Nejen o tom jsme mluvili s Tomášem Riegerem z terezínského památníku.

Památník Terezín patří spolu s Památníkem Lidice mezi nejznámější místa tzv. temné turistiky u nás. Jak vůbec termín temná turistika vnímáte? Mnoha lidem přijde nepatřičné spojovat tato místa vůbec s pojmem turismus.

Termín „dark tourism“ neboli „temná turistika“ vnímám jen jako pojem. Navíc jako pojem módní, který vznikl až o mnoho desítek let později než vlastní místa, která má označovat. Samozřejmě vím, že se jím nyní označuje takový druh turistiky, který je zaměřen na navštěvování autentických míst spojených s tragédií, genocidou a smrtí. Při takovém jeho vymezení by se sem návštěva Terezína samozřejmě mohla řadit. Já ale z toho termínu cítím hlavně fakt, že ústředním motivem pro návštěvu takového místa pak musí být fascinace hrůzou a smrtí. Nejsem psycholog ani sociolog, abych se tu pouštěl do analýz, zda naše návštěvníky k cestě do Terezína vede nějaká perverze. Zřejmě by se takoví našli také.

U většiny z nich ale předpokládám, že přijíždějí s touhou poznat část své historie – národa, jehož se cítí být příslušníky, či konečně lidstva jako takového.

A spojení Terezína a turismu? Opět záleží na tom, jak termín „turismus“ chápeme. Pokud jako cestování spojené s poznáváním památek, historie, krajiny a zvyků, pak sem návštěva Památníku Terezín jistě patří. Problém nastává v případě, když začneme turismus vnímat jako něco komerčního (což samozřejmě je). V tom momentě se nám začíná zdát, že v Terezíně by se o turismu mluvit nemělo.

 

Pro památník vašeho typu je každopádně důležité, aby jej lidé navštěvovali. Propagujete nějak svou instituci? Jakými způsoby?

Jsme rádi, že povědomí o Památníku Terezín mají lidé v různých koutech světa a není tím pádem třeba propagovat jeho existenci tolik jako některé jiné památky. Hodně nám to ulehčuje práci, neboť propagace místa, jakým je Památník Terezín, musí být velmi citlivá a můžeme si při jeho propagaci dovolit jen několik málo způsobů, jak sdělit i těm, kteří o nás nevědí, že existujeme a co děláme. Za velký kus práce na poli propagace Památníku, byť nepřímé, vděčíme existenci vzdělávacího oddělení Památníku Terezín. To vzniklo
v 1. polovině 90. let a jednou z jeho klíčových činností je pořádání vzdělávacích seminářů nejen pro české i zahraniční učitele, ale také pro žáky různých typů tuzemských i zahraničních škol. Ti pak o návštěvě Terezína referují ve svých rodinách – rodičům a sourozencům, svým kamarádům a dalším vrstevníkům, kteří pak na základě tohoto podnětu také na prohlídku Památníku Terezín přijíždějí.

Dalším nepřímým způsobem propagace je pořádání výtvarných a dokumentárních výstav v prostorách Památníku, jejichž návštěva také patří mezi obvyklé motivace pro některé naše návštěvníky. Mezi propagaci lze ještě zařadit ediční činnost. Co se týče přímé propagace, zúčastňujeme se pravidelně hlavních veletrhů cestovního ruchu v ČR. Prostřednictvím placené služby distribuujeme naše tištěné propagační materiály do většiny českých infocenter, hotelů, škol a knihoven. Máme hojně navštěvované webové stránky na adrese www.pamatnik-terezin.cz a nově také facebookový profil www.facebook.com/TerezinMemorial. Spolupracujeme s nejvýznamnějšími českými masmédii (veřejnoprávními i komerčními) a pozornost nám věnují také tištěná a internetová periodika. Genius loci prostor bývalých represivních zařízení v Terezíně k nám také přitahuje filmové producenty, kterým u nás umožňujeme natáčet filmy a dokumenty vážící se tematicky převážně k období okupace a holokaustu.

 

Míříte s propagací i do zahraničí?

Za laskavé pomoci agentury Czechtourism propagujeme svou existenci a činnost formou tištěných materiálů na nejdůležitějších veletrzích cestovního ruchu po celém světě.

 

Předpokládám, že v propagaci místa, jakým je Památník Terezín, jsou také jisté mantinely. Přece jen reklama s nápisem: „Terezín, přijďte si to k nám užít“ asi není zrovna na místě.

To je samozřejmě pravda. Jak jsem již zmínil výše, musíme být při propagaci Památníku Terezín opatrní a citliví, mimo jiné také proto, že ještě u nás i ve světě žije řada pamětníků tragických událostí z doby 2. světové války. A toto bude platit stále, neboť tito přímí účastníci mají své potomky a existují tak příslušníci druhé, třetí a dnes již možná čtvrté generace. Hrůzné období nacistické okupace se osobně dotklo řady českých rodin a každý z nás má ve svém okolí někoho, kdo by se v případě nepřiměřené propagace tohoto památného místa právem pohoršoval.

 

Jaké jsou vůbec motivace vašich návštěvníků? Proč k vám přicházejí?

V roce 1997 probíhalo k těmto otázkám v Památníku Terezín dotazníkové šetření. Autorem výzkumu zabývajícího se motivační strukturou návštěvníků Památníku byl ředitel Památníku PhDr. Jan Munk, CSc. Cílem šetření bylo zjistit, s jakými očekáváními k nám naši návštěvníci přijíždějí, jak jsou a nejsou jejich očekávání naplňována, a mít tak možnost přesněji tyto jejich potřeby reflektovat. Z výsledků výzkumu vyplynulo, že cca 20 % návštěvníků přijíždí na prohlídku Památníku proto, že někdo z jejich příbuzných či blízkých prošel některým z nacistických represivních zařízení, a mají tedy k problematice osobní vztah. Valná většina návštěvníků – cca 78 % – svou návštěvu Terezína plánuje předem a jen 22 % se rozhoduje až na poslední chvíli. Zhruba polovina všech návštěvníků přijíždí do Terezína individuálně. Větší část druhé poloviny přicestovala do Terezína s cestovní kanceláří (41 %) a pouze malá část (10 %) využila nabídek některé z českých cestovních kanceláří a přijela s jejím zájezdem. Je však nutné dodat, že od realizace citovaného výzkumu již uplynulo 16 let a lze se domnívat, že dnes by byly výsledky jiné. Jde však o zatím poslední seriózní výzkum v této oblasti.

 

Mění se tyto motivace nějak v čase? Liší se důvody návštěv Terezína dnes a před dvaceti lety?

V letech minulého režimu jezdily do Terezína hromadně a především povinně masy českých návštěvníků, ať již to byli žáci základních, středních a vysokých škol v rámci programu Mládež a kultura, nebo vojenské útvary z Litoměřic a Terezína – městy se silnou vojenskou posádkou, anebo nejrůznější zájmová sdružení (dobrovolní hasiči, svazy žen, zahrádkářů apod.). V roce 1990 jsme zaznamenali obrovský propad v návštěvnosti občanů ČR (v porovnání s rokem 1989, kdy bylo českých návštěvníků v Malé pevnosti 128 168, se v roce 1990 snížil jejich počet na 57 939). Tento sestupný trend dále pokračoval ještě do roku 1992, kdy se počet návštěvníků ČR propadl až na 23 817 lidí. Od dalšího však již návštěvnost pozvolna stoupá a  v loňském roce navštívilo Památník Terezín 46 974 českých návštěvníků (20,42 % z celkové návštěvnosti).

 

A co složení návštěvníků? Odkud přicházejí? Jaké je jejich věkové složení?

V číselníku zemí, ze kterých k nám návštěvníci přijíždějí, se v současné době nachází 93 států. Největší podíl na počtu zahraničních návštěvníků zaujímají v posledních 20 letech Němci. V loňském roce jich do Památníku přijelo 54 149, což představuje téměř 30 % ze všech cizinců. Další národností v pořadí jsou občané USA s 35 021 návštěvníky následovaní Italy (21 571), Holanďany (16 925) a Dány (14 970). Co do věkové struktury, jsou v návštěvnosti zastoupeny asi všechny věkové skupiny – od žáků základních škol až po seniory. Největší podíl na celkové návštěvnosti (61 %) zaujímá kategorie „studenti“, ve které jsou zahrnuty děti od 6, mládež do 18 a studenti do 26 let.

 

A jejich počty? Mění se nějak nebo jsou v podstatě konstantní?

Památník Terezín vždy patřil a dodnes patří k nejnavštěvovanějším muzeím v České republice. V roce 2012 navštívilo Památník Terezín 230 065 návštěvníků. Návštěvnost v Památníku Terezín v průběhu let reagovala na nejrůznější vnější vlivy (např. makroekonomické, klimatické) a v čase se měnila. Vyšší návštěvnost byla v letech, kdy se oslavovala kulatá a půlkulatá výročí osvobození (1975, 1985, 1995, 2000), a naopak velice významně poklesla např. v roce 1990 (z 202 870 v roce 1989 na 146 789 návštěvníků) díky velkým politickým změnám v zemích bývalého východního bloku. Další významný pokles návštěvnosti jsme zaznamenali v letech 2002 a 2003. Zde to bylo jasně způsobeno ničivými povodněmi (samotný Památník byl 14 dní zavřený; škody zde dosáhly výše 60 mil. Kč), které postihly téměř každého v ČR, a občané naší republiky měli v těchto letech zcela jiné starosti
a priority. Pokud odhlédneme od těchto statisticky významnějších výkyvů, můžeme konstatovat, že se návštěvnost Památníku Terezín v posledních letech spíše nemění. Zajímavou informací bezesporu je, že Památník Terezín od počátku jeho existence navštívilo cca 15 milionů návštěvníků.

 

Žijeme na přelomu vnímání holokaustu a druhé světové války vůbec. Z živoucí události ovlivňující přítomnost se pomalu, ale jistě stává historie. Nebojíte se, že se časem stane Památník Terezín jen další turistickou atrakcí jako třeba bojiště u Slavkova nebo vězení na Špilberku? Nehrozí časem místům jako je Osvětim či Terezín proměna v obyčejné muzeum, jehož morální poselství obrousil čas?

Ano, to je riziko, jímž je nutné se vážně zabývat, a já vám za tuto otázku děkuji. Čas je neúprosný a bere nám čím dál víc pamětníků, které máme tendenci vnímat jako stále ještě existující záruku toho, že si nikdo nedovolí jejich památku pošlapávat a relativizovat jejich odkaz. Ono k tomu čas od času stejně dochází, ale jde víceméně o ojedinělé excesy, které se společnosti zatím úspěšně daří odrážet a umlčovat. Bude to ale stejné i v momentě, až odejde
i ten poslední přímý svědek nacistické genocidy?

Navíc, ve světě dochází stále k novým a novým významným událostem. Nemám však strach, že by čas, jak říkáte, „obrousil morální poselství“ našeho Památníku. To čas neumí, to děláme my sami – lidé…


Mgr. Tomáš Rieger (1974) V Památníku Terezín pracuje od r. 1992. V současnosti jako pracovník vztahů k veřejnosti. Vystudoval sociální práci a učitelství cizích jazyků pro základní školy na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

 

Památník Terezín

Vznikl v místech utrpení desetitisíců lidí původně jako Památník národního utrpení roku 1947 z iniciativy vlády znovu obnoveného Československa. V České republice je jedinou institucí svého druhu. Jeho posláním je uchovávat památku obětí rasové a politické perzekuce v letech nacistické okupace, rozvíjet muzejní, výzkumnou a vzdělávací činnost, jakož i pečovat o místa spojená s utrpením a smrtí desetitisíců obětí vlády násilí.

Památník Terezín je státní příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR.

 

31. 5. 2013 Autor článku: Redakce

Tísk článku

Komentáře

Přidat nový příspěvek