Nezávislý magazín o marketingu v cestovním ruchu

  • Facebook
  • LinkedIn
  • RSS
zpět

Tuzemským židovským památkám pomohla Ecova kniha Pražský hřbitov

Tuzemským židovským památkám pomohla Ecova kniha Pražský hřbitov

27. 3. 2012 Autor článku: Kyša Leoš

Sdílet:

Ve střední Evropě nemají pražské židovské památky konkurenci. Proto také pražské židovské město přitahuje turisty z celého světa a ročně jej navštíví až třičtvrtě milionu návštěvníků. Jenže židovské památky jsou rozesety po celé republice a díky projektu Federace židovských obcí by tak ze své židovské historie mohly turisticky víc těžit i další města. O židovských památkách a turistice jsme mluvili s tajemníkem Federace židovských obcí Tomášem Krausem.

Jaké je vůbec postavení Prahy a jejího židovského města mezi židovskými památkami ve světě?

Praha má v rámci Evropy – a světa – zcela výjimečné místo. Je známá jako starobylé město, kde byla židovská komunita přece odjakživa, koneckonců první písemná zmínka o Praze pochází z pera Ibrahíma ibn Jákoba neboli Abrahama ben Jákova, židovského vyslance cordóbského chalífy, z roku 965.  Není třeba zdůrazňovat, že Praha je především spojena s působením mnoha významných historických osobností, od legendárního rabbi Löwa, známého a uznávaného dodnes v náboženské literatuře jako pražský Maharal, přes Mordechaje Maisela či Jakoba Baševiho až po Franze Kafku, Franze Werfela, Egona Erwina Kische a uskupení literátů, známé pod jménem „Prager Kreis“.

Jaká je v tomto ohledu její konkurence?

Konkurence v tomto smyslu neexistuje, alespoň ne ve střední Evropě. Obecně lze samozřejmě konstatovat, že turisté jezdí velmi často do Polska, ale zde jsou jejich cílem především místa bývalých nacistických koncentračních táborů. Je to specifický druh turistiky, motivovaný rodinnými tragédiemi holocaustu nebo studiem historie. V Budapešti je zas největší synagoga v Evropě, nicméně pochází – stejně jako většina pešťské části města – z poloviny 19. století a žádné další významné památky tu nejsou. Ve většině velkých evropských měst není tak zachovaný soubor synagog jako v Praze.

V určitém slova smyslu bychom za „konkurenci“ mohli považovat starobylá španělská města, jako je např. Cordóba či Toledo. Ale odsud byli Židé vyhnáni v roce 1492 a ze synagog se staly křesťanské chrámy, za všechny stačí jen jmenovat synagogu Santa Maria la Blanca v Toledu. Velmi zajímavé jsou i židovské památky Alsaska nebo monumentální Portugalská synagoga v Amsterodamu. Ale to rozhodně není střední Evropa. 

Turistické cesty za židovstvím

Nachází se nějaké navštěvované židovské památky i mimo hlavní město?

Samozřejmě, a je jich hodně. Zmínili jsme se o největší evropské synagoze v Budapešti, druhá v pořadí je naše Velká synagoga v Plzni. Ale turisty je – pokud nepočítáme bývalý koncentrační tábor v Terezíně – navštěvován velmi často také Mikulov, který byl po staletí sídlem moravského zemského rabína. Neví se tolik, že již zmíněný rabbi Löw strávil většinu života právě zde. Ale také další města na Moravě mají významnou židovskou historii, namátkou jmenujme třeba Holešov, Boskovice a samozřejmě Třebíč, která se díky zachovalému unikátnímu celku židovské čtvrti dostala na prestižní seznam UNESCO. Ve slezské Osoblaze je jeden z nejstarších dochovaných židovských hřbitovů v Evropě, v Krnově zas jediná synagoga, která v této oblasti přestála tzv. křišťálovou noc. Mnoho lidí také zajímá rodiště Sigmunda Freuda v Příboru. A pokud bychom se měli pomyslně vracet do Čech, nesmíme zapomenout na česko-moravské pomezí s Polnou, dějištěm neslavně známé Hisneriády, nedaleko je i Mahlerovo rodiště Kaliště. A pak už se můžeme dostat do Třeboně, Telče nebo do Českého Krumlova, kde se místní synagoga nyní rekonstruuje. Zajímavé je také třeba to, že místní nadšenci zachránili synagogu ve Čkyni, která je spolu se synagogou v Bechyni nejstarší zachovanou synagogou tzv. vesnického typu v Čechách. Obdobný osud měla i synagoga na opačném konci, v severočeském Úštěku. I tady již byl schválen demoliční výměr a místní spolek – ještě za dob komunismu – zvrátil toto rozhodnutí. Dneska je úštěcká synagoga chloubou nejen regionu, ale celé České republiky. Ale to je opravdu jen několik namátkou vybraných příkladů.

Co plánujete s židovskými památkami?

V příštím roce by měl být dokončen projekt Federace židovských obcí „Revitalizace židovských památek“, který na deseti místech po celé republice nejen obnoví synagogy, rabínské domy a hřbitovy, ale klade si za cíl připomenout jednak židovskou historii toho kterého regionu, ale také zde umístit tematické expozice. Tím by měla vzniknout unikátní síť památek, která bude sloužit jak ke vzdělání, tak k oživení místního turistického ruchu. 

Kolik turistů ročně sem při návštěvě Prahy vůbec zavítá?

To se různí rok od roku. Obecně lze říci, že návštěvnost kopíruje celorepublikové trendy. Tzn. že v dobách útlumu turistického ruchu, jako například během nedávné ekonomické krize ve Spojených státech, je návštěvnost menší ve stejném řádu jako u ostatních turistických cílů v Praze či v zemi. V „dobrých časech“, tedy před zmíněnou krizí, zaznamenalo Židovské muzeum v Praze kolem třičtvrtě milionu návštěvníků.

Odkud se turisté, kteří míří do pražského židovského města, berou? Jaké je jejich složení?

Židovské muzeum se jeden čas snažilo vést si statistiku, ale technicky je to vlastně nemožné. Takže to úplně přesně nevíme. Ale podle toho, jaké turisty potkáváme v expozicích, lze odhadnout, že to jsou Američané, Izraelci, ale také lidé snad ze všech evropských zemí, od Západu na Východ. Zajímavé je, že podle návštěvníků poznáte, jaké jsou zrovna v té které zemi svátky a prázdniny – sezónu již brzy na jaře otevírají Italové, pak přicházejí Španělé, Francouzi, kolem Velikonoc to jsou pak Němci, v poslední době se objevují stále více Rusové a nyní i Poláci. V létě je tu hodně turistů z USA, a to nejen na krátkodobých výletech, ale také na několikatýdenních studijních pobytech. Obecně lze říci, že složení turistů, kteří přicházejí k nám, je stejné jako u všech ostatních pamětihodností Prahy nebo republiky vůbec, snad s výjimkou právě Izraelců, kteří k nám samozřejmě zavítají automaticky.   

Marketing židovských památek

Jak vlastně správci památek židovského města pracují s turisty? Co všechno jim dnes nabízíte? Děláte vůbec nějaký marketing nebo si vystačíte s atraktivitou místa samotného?

Klíčové je právě Židovské muzeum v Praze, které spravuje synagogy, kde jsou umístěny expozice, a Starý židovský hřbitov. Staronová synagoga, kde se konají pravidelné bohoslužby, je spravována pražskou Židovskou obcí. Vedle mnoha propagačních materiálů se snaží obě instituce i o další formy přímé či nepřímé nabídky, pražské židovské památky se objevují velice často ve filmových a televizních dokumentech, dokonce i v hraných filmech. Velký zájem je i ze strany tištěných médií. Obrovskou propagaci nám samozřejmě udělala nejnovější kniha Umberta Eca, nazvaná příznačně „Pražský hřbitov“. Je to světový bestseller. Židovské muzeum navíc nabízí různé vzdělávací programy.

Co vlastně turisty do židovského města táhne? Je to architektura, historie nebo i mystický – duchovní přesah tohoto místa?

Je to jistě od každého trochu a velmi záleží na individuálním vkusu, zálibách či preferencích, ale hraje tu roli i vzdělání a obecný rozhled.

Jak se díváte na trend propagace sakrální turistiky? Myslíte si, že má smysl v propagaci turistiky vůbec vsázet na tuto kartu?

Rozhodně ano. Díky své práci se docela často dostávám do různých míst v Evropě a ve světě a mohu porovnávat. Česká republika je v tomto smyslu zcela unikátní a má toho mnoho co nabídnout. Pokud se podaří zachránit ty stovky historických památek, které bohužel dnes často zbytečně chátrají, budeme se moci pochlubit zcela jedinečnými soubory, které nelze nalézt jinde v Evropě, snad s výjimkou některých částí Německa nebo zámků na Loiře.

Spolupracujete s nějakými státními institucemi, které se zabývají podporou turistiky? Jakou s nimi máte zkušenost?

Zatím s nikým podobným nespolupracujeme.

A co čeští turisté? Míří také za židovskými památkami v Praze?

Stačí připomenout, že během každé Muzejní noci, která prozatím v Praze proběhla, stála ta nejdelší fronta právě před našimi synagogami.

 

FOTO: Fotolia

27. 3. 2012 Autor článku: Kyša Leoš

Tísk článku

Komentáře

Přidat nový příspěvek