Nezávislý magazín o marketingu v cestovním ruchu

  • Facebook
  • LinkedIn
  • RSS
zpět

Všechny barvy (hotelového) podnikání

Všechny barvy (hotelového) podnikání

7. 10. 2014 Autor článku: Petr Tůma

Sdílet:

Nejúspěšnější technologické firmy současnosti jako je Apple, Google či Samsung stojí a padají na nabídce služeb, kvalitě a stále nových, originálních nápadech. Jejich symbolem je nejen název společnosti, ale i vůdčí osobnost a značka či logotyp, který nemusíte ani pořádně popsat, a všichni už dobře vědí… Tyto tři věci se navzájem umocňují a harmonicky vytvářejí celek. Podobné by to mělo být i v hotelnictví.

Zatímco řada počítačově-technických firem vznikla z domácího kutilství na koleně kdesi v zastrčené garáži (Apple, Hewlett Packard, Ford, Harley-Davidson, Walt Disney), ti, kdož se rozhodli pronajímat svůj dům, otevřít si ubytovnu, zařídit youth hostel či provozovat hotel, by měli mít už od začátku podstatně větší sebevědomí a smělejší plány. Navíc by měli být povahou extroverti, jenž rádi komunikují se zákazníky. Právě s těmi a nikoli se souhlasně mlčícími stroji se budou setkávat den co den mnoho let dopředu.

Základem jejich úspěchu je jako v každém jiném podnikání naprostá oddanost své ideji, snaha neustále zdokonalovat služby i pokusy odlišit se vhodně od konkurence. Současně je nezbytné mít cit na výběr spolupracovníků a konečně i „pevný žaludek a nervy“ jenž patří do kolonky, nebát se občas zariskovat. To potvrzuje historie, ze které se lze nechat inspirovat dnes již téměř ukázkovými „success“ příběhy.

Bílá je skvělá

Začneme třeba připomínkou letošního 150. výročí zimní turistiky ve Švýcarsku. Tamní hotelnictví, ke kterému vzhlížíme jako k idolu dokonalosti, odstartoval de fakto jediný muž – Johannes Bardutt ze Svatého Mořice. Bylo to na sklonku léta roku 1864 kdy uzavřel svéráznou sázku se čtyřmi movitými britskými turisty. Slíbil jim, že pokud se k němu do hotelu vrátí v zimě a nebude se jim tam líbit, proplatí jim celý pobyt včetně nelehké dopravy zpoza kanálu La Manche.

Je třeba si uvědomit, že to bylo v době, kdy se cestovalo převážně kočáry či saněmi taženými koňmi a zima se (dokonce i v sychravé Británii) považovala za dobu, kdy je nejrozumnější zůstat v klidu a teple domácího krbu. Bohatí a přesto vždy šetřící Angličané na nabídku přistoupili a nejenže je zasněžené špičky hor a ozdravný pobyt na čerstvém vzduchu v Mořici mile překvapily, ale rozhodli se zůstat o několik týdnů déle. O rok později přijeli znovu s podobnou skupinou zpočátku nevěřících Tomášů, která se však stále rozrůstala. Jak zimních návštěvníků střediska dnes přezdívaného švýcarský Hollywood přibývalo, rozšiřovaly se i možnosti pro aktivní prožití jejich pobytu. A tak se v zapadlém kantonu Graubünden uskutečnil první evropský curlingový turnaj, první evropské mistrovství v bruslení, první bobové závody a ke konci 19. století dokonce první golfový turnaj v celých Alpách. Ten brzy následovaly koňské dostihy na zamrzlé hladině blízkého jezera, kde se dodnes pořádají turnaje v pólu.

Modrá je (taky) dobrá

         
Podobný příběh se odehrál na druhém konci světa o více než sto let později. Byl pro změnu situovaný do tepla a tyrkysové modře Indického oceánu, do kterého jsou rozsypány bělostné ostrůvky Maledivské republiky. Napočítali byste jich 1 192. Asi 250 z nich v současnosti pokrývají hotelové resorty, na 200 žijí domorodci …a všechny ty zbylé jsou opravdu opuštěné.

Bylo by jich prázdných víc, nebýt Itala jménem George Corbin. V roce 1971 si zažádal na Maledivském zastoupení v srílanském Colombu o možnost prozkoumat sousední zemi, která na mapě tvořila jen řadu malých, téměř neviditelných bodů. Jeho zápisy z hlavního města Malé a blízkých atolů podpořené fotografiemi Francesca Beniniho zapůsobily jak dobře načasovaná bomba. Ještě téhož roku navštívilo Maledivy prvních dvaadvacet italských zvědavců, aby se po dvanácti dnech pobytu vrátili domů s poselstvím o přírodním ráji a vylákali tam další zájemce. V říjnu roku 1972 otevřel brány první turistický resort Kurumba Village, na něj navázal Bandos Island Resort. To ještě na Maledivách neexistovala jediná pobočka světové banky, země neměla mezinárodní letiště a kontakt se zbytkem světa obstarávalo morseové vysílání na Srí Lanku. A dnes? Na přistávací runwayi v Malé brzdí jeden boeing za druhým... Turisty pak zaveze klimatizovaný mikrobus do elegantních čekáren jednotlivých hotelů a poslední zbytek cesty se opět odehrává ve vzduchu v „air taxi“ hydroplánech. Pobyt v letadélku s vrtulovým pohonem je prvním a posledním dobrodružstvím dovolené, pro kterou je jinak charakteristický zenový klid a rozmazlování duše i těla. Jenže se zdá, že i to je návštěvníkům už málo… A tak například loni otevřený privátní resort na ostrově Velaa patřící našincům – Jiřímu a Radce Šmejcovým – má kromě vodních aktivit i golfovou akademii navrženou španělským hráčem Maríou Olázabalem, jediný krytý tenisový kurt na Maledivách, squash, horolezeckou stěnu, yoga pavilon či místnost, v níž po celý rok sněží!

Město v hotelu

Moderní cestovatelé směřující za odpočinkem ať už aktivním či pasivním totiž vyžadují i služby, na které jsou zvyklí z domova a které daleko přesahují pohodlné ubytování a stylovou gurmánskou kuchyni. Nestačí jim samotná příroda, potřebují speciální stroje, na kterých ji mohou zdolat, internetové připojení pro neustálou komunikaci a přísun posledních zpráv.         

Postavit si dnes hotel na zelené louce tak vyžaduje i nemalou počáteční finanční injekci. Důkazem toho, že je něco podobného možné i v době ekonomické krize, je wellness hotel Vista v Dolní Moravě. Ještě před pár lety zapadlá vesnička nedaleko Králík a Hanušovic se pohádkově proměnila v lyžařské centrum, které připomíná alpský areál. Kdo místo navštívil před deseti lety, octne se dnes ve zcela jiném prostoru. Na místě původní horské boudy Marcelka vyrostl gigantický hotel, který nenásilně zapadá do lesních strání blízkého Králického Sněžníku. Na začátku stavby však byla nemalá Evropská dotace, k níž akciová společnost Sněžník coby investor přidala více než 442 miliony korun. Navíc se ani dnes, čtyři roky po dokončení projektu, investice nezastavují. Do blízkosti hotelu mezitím postupně přibyly: lanový park se čtrnáctimetrovou věží, vodní park, 1 200 metrů dlouhá bobová dráha, dvě čtyřsedačkové lanovky, dva a půlkilometrová sáňkařská dráha, ski bar, restaurace a několik menších chat. Ty pro změnu vznikly díky 240 milionové dotaci z ROP Severovýchod. Od nejvýše položené Slamněnky teď dnem i nocí budují další sjezdovku a vlek k vrcholku nedalekého 1 232 metrů vysokého kopce, obojí má být k dispozici už od této zimní sezony.

Součástí projektu jsou i mnohakilometrové naučné stezky pro pěší, vyznavače horských kol a běžkaře. K rozvoji místa aktivně přispívá i sama obec a to nejen tím, že realizaci jednotlivých staveb a projektů dává zelenou. Na zastupitelství si totiž dobře uvědomují, že i teď na podzim mají v hotelu VISTA plno a návštěvníci utrácejí peníze i mimo areál budovy. Žádný div. Nabídka služeb a možností v okolí je tak široká, že si opravdu vybere každý.


FOTO: Archiv

7. 10. 2014 Autor článku: Petr Tůma

Tísk článku

Komentáře

Přidat nový příspěvek